Pokračování 1. Části příběhu Blum a kamarádky

5. října 2013 v 16:32 | *Blum* |  Příběhy
A když už jsme byly tam, Jana řekla "Hej holky, vraťte mi ten míček." A my jsme jí ho vrátili. Pak zase Jana kecala "A zítra budou dávat..." "Ježiši Jano," napomenula jí Miska, "řekni mi prosím, co budou dávat za rok. Nebo víš co? Řekni nám co budou dávat, vše do příštího roku." "Dobře, já už toho nechám." vzdala se Jana. "Holky," přerušila jsme jejich hovor. "Co takhle už jít? Jako to si povšzte.. do mobilu. Teď už nemáme čas." "No jo," řekla Tou. "Tak jdeme, holky."
Šli jsme tedy domů. A už bylo pozdě, byla půlnoc 12 hodin. Najednou mi však zavolala Jana. A my jsme si volali:
"Ahoj," řekla Jana.
"Ahoj, Jano," odpověděla jsem. "Co chceš takhle pozdě?"
"No, mě něco napadlo," řekla mi to Jana, "řekni to pak prosím Misce."
"Jistě, řeknu jí to," poznamenala jsem.
"Dobře," řekla Jana. "Ten nápad je, že bychom mohly jít k tobě. No, na návštěvu a jeden den přespat."
"Jo," přijmula jsem, "to je dobrý nápad."
"Tak dobře," ukončovala ten hovor Jana. "Zítra k tobě přijdu. Přijde i Tou. Tak dobrou noc!"
"Dobře, přijímám," řekla jsem. "Tak ahoj, dobrou noc a zítra!"
"Pá pá!" odpověděla Jana.
A když už jsem vypla hovor, Miska se mě hned zeptala "Kdo ti volal, co proč?" "No," odpověděla jsem jí, "volalal mi Jana. Říkala, že zítra k nám přijde Jana a též Tou." "Hmm," zamyslela se Miska, "měli bychom si něco připravit. Á, už to mám!" "A co kdybychom to udělali zítra?" navrhla jsem. "Dnes už je pozdě." "Dobře," řekla Mis.
Patnáctý den, když už jsme byly doma jsme si daly palačinky s marmeládou a cukrem a potom Miska šla do mého pokojíčku. Vzala si papír a tužku. "Co děláš, Misko?" zeptala jsem se. "Něco dělám," odpověděla mi Miska. "Dělám seznam, co budeme dělat. Jak dlouho tu budou?" "Dva dny," odpověděla jsem. "Proč?" "Aha," řekla Miska, "tak v tom seznamu budou dva dny. A proč? Protože chci napsat seznam co budeme dělat. Blum, budeš mi prosím diktovat?" "Jistě," usmála jsem se. A pak jsem jí diktovala a ona napsala:

1. den - Vybalení věcí, povídání, sbírání sýrů

2. den - Sbírání sýrů, balení věcí, odcházení

A když to Miska napsala, měl být oběd. "Co bude dnes k obědu?" lekla se Miska. "Nemáme nic uvařeného!" "Neboj, uklidnila jsem ji, "něco uvařím. Něco rychlého a dobrého." Uvařila jsem tedy čerstvě nasbírané sýry a zbytek jsem dala do ledničky. Potom jsme šli jíst. "Hele, Misko," napadlo mě. "Co kdybych zavolala Janě, aby řekla Tou, že tu můžou být na týden?" "Jo," řekla Mis, "dobrý nápad, Blum. Bylo by to opravdu báječné!" "Dobře," šla jsem zavolat. Vytočila jsem na svůj mobil Jany telefoní číslo a už jsme si volaly:
"Ahoj Blum," pozdravila mě Jana. "Promiň, že nejdeme."
"A co se stalo, že nejdete?" zeptala jsem se.
"No," odpověděla smutně Jana, "Tou má spoždění, takže sem nemůže. Odkládáme to na zítřek."
"Dobře," řekla jsem, "a Jano? Co kdyby jste tu byly na týden místo na dva dny?"
"Jo," přijmula mi nabídku Jana, "dobře. Ale budu muset zítra. Tak jo, ahoj!"
"Ahoj!" rozloučili jsme se.
Potom jsem to odložila a šla jsem do pokoje, kde byla Miska. "Tak co?" zeptala se překvapená Miska. "No," řekla jsem jí to, "říkaly, že Tou nemůže jít. Nezeptala jsem se proč a..." "No a co ten nápad?" skočila mi do řeči Miska. "Právě jsem se to snažila říct," pokračovala jsem. "Řekli, že můžou. Ale prostě zítra." Aha, pomyslela si Miska, ale co když.. co když.. Aha! Zeptám se Blum jestli ten papírek můžu vyhodit a napsat nový ale myslím si že... "Misko," skočila jsem do řeči Misce, "děje se něco, nebo proč jsi tak potichu?" "No, já..." odpověděla Miska. "Chtěla jsem se zeptat na něco. No, jestli ten lístek nevyhodíme a nenapíšeme nový..." "Jo," přijmula jsem její nabídku, "to bych ti přijmula. Tak já ho vyhodím a ty vyndej potřeby a budeš psát a já ti budu diktovat." "Dobře," usmála se Miska.
Když už jsem to vyhodila, viděla jsem, že neni ještě připravená tužka. "Blum," zeptala se mě Miska, "kde je tužka? Nemůžu ji najít." "Tužka je tady," řekla jsem a ukázala na šuplík. "Aha, díky," poděkovala mi Mis. A už psala:

1. den - Vybalení věcí, povídání, hra na módní přehlídku
2. den - Koupení oblečení, sbírání sýrů
3. den - Návštěva města, hraní různých her, případně sbírání sýrů
4. den - Návštěva koupaliště, vymýšlení historek
5. den - Návštěva hřiště, sbírání sýrů
6. den - Vymýšlení modelů myšek, zajít na survivor
7. den - Balení věcí, sbírání sýrů, odcházení

"Už to mám napsané," zvolala Miska. "Kam to dáme?" "No," odpověděla jsem, "dáme to třeba sem," a ukázala jsem na stůl. Potom jsme se ale dohadovali, kam půjdeme. Miska nakone dostala nápad že půjdeme do kina. Byl tam Shrek. A byly jsme tam do večera. Večer jsme si dali jídlo a šli jsme spát.
Šestnáctý den jsme se najedli a už k nám měly přijít Tou a Jana. "Hmm, zvláštní," poznamenala jsem. "Kde jsou? No... Radši bych jim měla zavolat." Tak jsem šla a volaly jsme si:
"Ahoj Jano," ozvala jsem se, "tak co?"
"Ahoj Blum," odpověděla Jana, "no, dobrý. Za chvilku přijdeme."
"Jo, to je super," radovala jsem se, "už se na vás těším. Tak zatím!"
"Ahoj!"
"Tak co říkaly?" ozvala se Miska hned, jak jsem položila sluchátko a šla za ní. "Říkaly," začala jsem, "že k nám za chvilku přijedou. Jinak to je všechno." "Jo, to je super!" radovala se Miska. Já se k mí také přidala.
Já a Miska jsme se dívaly na TV. Právě tam dávaly nějaké věci pro vědce. "Mě to nebaví," řekla jsem otráveně, "je to pořád věda a věda. já přece nejsem vědec ještě chodím do školy! No, už přijdou..." A hned jak jsem to řekla tak přišli (xD). Rychle jsem vypla TV. A šly jsme je přivítat. "Ahoj holky," začala jsem, "jak se máte? Jsem ráda, že jste přišly." "Ahoj," řekla Tou a Jana, "máme se dobře. No, to si také myslím, konečně jsme přišli." "Tak pojďte dál," pozvala jsem je ke mně domů. "Vítám vás!" zvolala Miska vesele. "Podívejte," řekla jsem a ukázala jsem jim můj plánek. "Jé, to je krásné," řekla Tou. "Líbí se mi to a těším se," odpověděla Jana. "Tady si zbalte věci," řekla jsem a ukázala na dva pokoje. "Tady Jana a tady Tou." "Ok, díky," usmála se Jana a Tou. "První den je vybalení věcí atd," přečetla nápis Tou. "Pojďte si je tedy vybalit!" A když už si je vybalily, bylo 10 hodin ráno. "Dále je povídání," přečetla dále Jana, "ale o čem si budeme povídat?" "No, třeba o dobrodružstvích." A potom jsme si do 12 hodin povídaly. "Potom je ještě hra na módní přehlídku," přečetla to Tou. "Tak co? Vlastně vždyť nemáme kostými..." "Klid, Tou," řekla jsem, "já mám kostýmů až až." A my jsme si braly různé kostými a až do večera jsme si hráli. Potom jsme se najedli a šli spát.
Sedmnáctý den jsme vstali a najedli se. Podívaly jsme se na seznam. "Hmm," četla plány Tou," koupení oblečení. Ale kam půjdeme?" "No," napadlo mě, "můžeme zajet třeba do města La Manche. Tam je nejznámější obchod Dela Manche. Já a Mis ho známe, skoro vždycky tam chodíme." "Jo," řekla Jana, "taky ho znám."
Tak jsme se tam vydali a koupili si různé oblečení. Byly tam moc krásné doplňky. Každý měl potřebný počet sýrů. Miska potřebovala 2 000, já 300, Totí 1 500 a Jana 500.
Když jsme nakoupili, tak jsme šli logicky domů. A chvilku jsme si něco povídali. "Holky," zeptala jsem se jich, "kolik jste nasbíraly nejvíce sýrů?" "Já 10 000," odpověděla mi Miska. "Na tu tygří fur." "A já 3002," odpověděla mi Tou. "Na tu bílou barvu." "No," odpověděla mi Jana, "musím si vzpomenout... Aha, už vím! Je to 1 000. No, potom další 200 na jeden klobouk." "Aha," řekla jsem smutně. "Blum," zeptala se mě Tou, "proč jsi tak smutná?" "Ale," odpověděla jsem, "nasbírala jsem do shopu nejméně sýrů ze všech." Povzdychla jsem si. "A kolik jich máš?" zeptala se mě Miska. "No," řekla jsem, "vy se mi asi budete smát, ale 500." "Ale, Blum," uklidnila mě Jana, "já též měla na začátku tolik sýrů. A cítila jsem se stejně jako ty. A za chvilku přijde to, že budeš mít hidně sýrů. Neboj! Nevzdávej to!" "Dobře," oddechla jsem si, "tak co je na seznamu dál? Těším se na další činnost." "Hmm, zvláštní," poznamenala Jana. "sbírání sýrů. Kam půjdeme?" "No," začala Miska, "já bych navrhovala třeba místnost *cs-1."
Tak jsme tam šli. Ale šlo nám to tam výborně. Takže jsme sbíraly sýry do večera a nasbíraly jsme jich každá 1 000 a tím pádem jsme byly velice unavené.
Potom jsme se vrátili a Miska se všech zeptala: "Tak co, jste též utahané, jako já?" A všichni odpověděly: "Ano, to tedy jsme. Ale práce se alespoň vyplatila. Je to dobré." A potom jsme se najedli a šli spát.
Osmnáctý den jsme vstaly a najedli se. Potom jsme se podívaly na plánek. "Návštěva města," četla Tou, "no.. To bychom mohly jít třeba do La Manche, když toto město neznám." "Jo," řekla jsem na to, "to jsem také plánovala. Tak jdeme!" Vydaly jsme se do města a moc se nám tam líbilo. Byly jsme tam 1 hodinu. Potom jsme šli domů a četly další plán. "Hraní různých her," zamyslela se Tou, "hmm, zvláštní. Co bychom tak hrály?" "No," řekla jsem, "mě napadla jedna hra. Jmenuje se "Stojící baba". A vysvětlím vám pravidla: Prostě řekneme, kdo bude mít babu. Hráči se rozmíští trošku poblíž kolem baby. A ta baba se jich musí dotknout. Ale přitom nesmí nikdo udělat ani jeden krůček. Chápete? A když tab baba někoho chytí, tak má babu zase on." "Aha," pochopila to Jana, "tak to mi připadá jako dobrá hra. Jdeme!" A hráli jsme si až do 2 hodin, takže celou hodinu. "No," četla dále Miska, "dále by mělo být sbírání sýrů. Jsou 4 hodiny. Tak můžeme, ne?" "Jo," odpověděla jsem, "ale chtěla bych třeba na nějakou soukromou vanillu, kde bychom byly jen my 4." Tak jsme tam nasbíraly dalších 1 000 sýrů. V noci jsme se najedli a šli spát.
Devatenáctý den jsme vstaly a najedli se. "Návštěva koupaliště," četla Jana, "už se těším!" Tak jsme šli do toho koupaliště. Užili jsme si to tam do odpoledne. Odpoledne jsme se najedly v restauraci.
"Tak," četla Tou, "potom je vymýšlení historek." A nakonec jsme do večera vymýšlely různé historky. Bylo to opravdu skvělé. Večer jsme se najedli a šli spát.
Dvacátý den jsme zase vstali a najedli se. Potom jsem vyndala svůj plánek. "Návštěva hřiště," četla jsem, "ach, jak já se nemůžu dočkat!" Tak jsme šli na hřiště v městě Chatater. A tam jsme potkali Rozu, tu mojí starou nepřítelkyni a teď kamarádku, jak se hádá s jednou holkou. "Rozo," okřikla jsem ji, "přestaň! Nech ji na pokoji!" "Ahoj holky," pozdravila nás Roza. "Tak jo. Pro vás." A už odešla. "Och, děkuji," poděkovala nám ta holka. "Nevím, co bych si bez vás počala. A vy se znáte?" "Jasně, žádný problém," řekla jsem, "a ano známe se. Jak se ty jmenuješ?" "No," řekla ta holka, "já se jmenuju Helca. A kamarádi mi říkají Heli, Helčo, atd." "Aha," odpověděla Tou a Mis. "Nechceš být naše kamarádka, Heli?" zeptala jsem se. "Jo, to by bylo fajn," přijmula mou nabídku Helca. A cestou domů jsme se poznávaly. "Kde bydlíte?" zeptala se nás Helca. "No," odpověděla jsem, "já bydlím tady, v Transformice vesničce a jmenuju se Blum. Toto je Miska a ta bydlí též tady, ale na Dálném východě. Totí, ta bydlí v Meihetnu. A tady to je Jana, která bydlí v Kraihonu." "Aha," odpověděla na to Helca, "ráda vás poznávám. No, též bydlím ve Transformice vesničce." "Aha," řekla jsem, "tak to bychom se mohly podívat ke mě domů."
Tak jsme šli ke mě domů. Když jsme tam došli, tak jsme se rozhodly, že bychom mohly jít k Helce. "Páni," řekla Tou, "hezký dům. Máte to tu opravdu útulné." "Díky," usmála se Helca. "Hele," vykřikla jsem překvapeně, "my dvě bydlíme vedle sebe!" "No," řekla Helca, "právě jsem se to snažila říct. Právě si můžeme povídat přes balkon." Ukázala na ně. "Vážně?" zeptala jsem se. "Ano," odpověděla Helca. "Zatím postupujeme podle plánu," poznamenala Jana. "Ano," řekla Miska, jakoby chtěla zdůraznit její slova. "Jakého plánu?" zeptala se podiveně Helca. "Ale," odpověděla jsem, "my 4 jsme si udělaly takový plán. Protože Miska, Tou a Jana tu budou jen na týden. Tak jsme se rozhodly si udělat tento plán." "Aha," pochopila to Helca, "tak já půjdu k sobě domů."
A když šla Helca domů, tak jsme šli též. Podívaly jsme se na plánek. "Sice jsme si na hřišti nic neužili," řekla smutně Jana, "ale za to jsme potkaly novou kamarádku. No nic. Další na řadě je sbírání sýrů." "Aha," řekla Miska, "jdu do vanilla1. Kdo jde se mnou?" "Co je to za otázku?" zeptala jsem se. "Jdeme přece všichni!" "Aha, díky," usmála se Miska. Potom jsme tam nasbíraly dalších 1 000 sýrů, tím pádem jsme měly 3 000 sýrů. Večer jsme se najedli a šli spát.
Jednaadvacátý den jsme vstali a najedli se. Šli jsme ke mě do pokoje a podívaly se na plánek. "Jako první dneska má být vymýšlení modelů myšek," přečetla to Tou, "tak to se těším." A do odpoledne jsme vymýšlely, vlastně takové jakoby styly. A ukážu vám co každá vymyslela:

-Já -Miska -Tou -Jana

Všechny jsme se musely pochválit. Podívaly jsme se na plánek. "Zajít na survivor," četla jsem, "tak to bychom mohly tam rovnou nasbírat sýry. Půjdeme... kam?" "No," navrhla Miska, "třeba bychom mohly jít do survivor 4." A tak jsme tam byly do večera a zvládly jsme úplně každou mapu. Večer jsme šly jíst a spát.
Dvaadvacátý den jsme vstaly a najedli se. Podívaly jsme se na plán. "Balení věcí," četla Tou, "tak jdeme na to, Jano!" Tou a Jana si tedy zbalily věci. Já dala pokoje do pořádku. "Sbírání sýrů," četla Jana, "žádný problém. Jdeme do vanilly." "Zadržte!" zakřičela jsem. "Co se děje, Blum?" zeptala se Tou. "No," odpověděla jsem, "já bych dnes chtěla jít jako poslední den s vámi na racing." "Jo, tak jdeme!" A tam jsme do odpoledne nasbíraly dalších 1 000 sýrů, tím pádem jsme měly 4 000 sýrů (to je co?:D). "Poslední je odcházení," přečetla smutně Miska. "No jo, nedá se nic dělat," řekla jsem, "ale holky. Byla s vámi zábava. Volejme si! Tak zatím!" Všichni jsme se podzravili. Už byl večer. "To jsme si to tu užili," řekla jsem. "Ano," potvrdila to Miska. Potom jsme se najedly a šli spát.
Třiadvacátý den jsme vstaly a najedli se. "Hele, Blum," zavolala na mě Miska, "ten plánek už rovnou můžeme vyhodit, ne?" "Jo," odpověděla jsem. Tak jsme ho tedy vyhodili. "Co bychom teď mohly dělat?" zeptala se Miska. "No," odpověděla jsem, "půjdeme k Helce. Nejprve však na balkon. Hele, ona tam je! To si rovnou můžeme popovídat." A tak jsme šli já a Mis na balkon. "Ahoj Heli!" zavolala jsem na ni. "Ahoj," pozdravila mě též Helca. "Tak co," zeptala jsem se, "jak se máš?" "Ujde to," odpověděla Helca, "co ty?" "Jo, taky," odpověděla jsem. "Heli," řekla jsem, "dostala jsem nápad. Můžeme jít někam?" "Jo," souhlasila Helca, "zrovna mám naplánováno něco s kamarádkou Ryzkou. Půjdeme do parku." "Aha," řekla jsem, "a kdo to je?" "Ukážu ti ji," řekla Helca.
Když jsme došli do parku, byla tam ta její kamarádka Ryzka. "Ahoj Heli," pozdravila ji Ryzka, "jak se máš? A kdo to je?" "Ahoj Ryz," odpověděla Helca, "mám se dobře. A toto jsou moje kamarádky: Blum a Mis." "Aha," řekla Ryzka. "Ráda vás poznávám." "Ahoj," odpověděla Miska a já, "já tě taky ráda poznávám, Ryz. A já taky." "Půjdeme tedy někam?" zeptala se Ryzka. "Jo," navrhla Helca, "třeba do parku."
Když jsme byly v tom parku, dělaly jsme tam různé věci, povídaly, smály se, atd. "Ryz," zeptala jsem se, abych ji lépe poznala, "kde bydlíš?" "No," odpověděla Ryzka, "bydlím v Meihetnu." "Hele!" zakřičela jsem. "Tam bydlí přece Totí!" "Ano, já vím," řekla Ryzka. Potom jsme šli domů a a najedli jsme se a šli jsme já a Miska spát.
Čtyřiadvacátý den jsme vstaly a najedli se. "Co budeme dneska dělat?" zeptala se Miska. "No, já nevím," odpověděla jsem. "Něco vymyslíme." A najednou mě něco napadlo. "No," navrhla jsem, "nemáme žádné potraviny. Musíme něco nakoupit. A to uděláme teď, potom bychom třeba mohly jít ven na zahradu a hrát si tam." "Jo, to by bylo skvělé," přijmula můj návrh Miska.
Tak jsme šli do pokoje se obléknout. Ale najednou Mis dostala nápad. "Blum," řekla Miska, "myslím si, že bychom měli napsat seznam, co nakoupíme." "Jo, to můžeme," přijmula jsem její návrh. A tak jsem vzala papír a tužku. A diktovala jí, zatímco Miska psala:

Chleba, mouku, těstoviny, pomazánku, zavařeninu, maso, knědlíky, brambory, slané brambůrky.

"Už to mám!" zvolala Miska vesele. "Dobře, tak už můžeme jít," odpověděla jsem. Tak jsme šli. Bylo tam vše, co jsme potřebovaly. Ještě jsme nakoupili nějaké ovoce a zeleninu.
Když jsme se vrátili domů, převlékly jsme se a Miska se mě zeptala: "Blum, co jsi říkala dál?" "No," odpověděla jsem, "dále jsme měli jít na zahradu."
Tak jsme tam šli. Moc nás to bavilo, hrály jsme si různé hry. Třeba volejbal, tennis, football, atd. Potom jsme se vrátili domů a najedli jsme se a šli jsme spát.
Pětadvacátý den jsme vstaly a najedli se. "Co dnes?" zeptala jsem se. "No," navrhla Mis, "třeba bychom se mohly podívat do fitness centra." "Jo, to můžeme," přijala jsem Miscin nápad."
Tak jsme tam šli. A když jsme tam došli, bylo to tam hezké. "No není to tu krásné?" poznamenala Miska. "Ano," odpověděla jsem. "Co si takhle jít trochu zacvičit?" "Ano!" odpověděla Mis. Tak jsme cvičili.
Potom jsme se vrátili domů a najedly se špaget. "Co budeme dělat teď?" zeptala jsem se. "Třeba můžeme zajít někam do lesa do přírody," navrhla Miska. "Jo, to je skvělý nápad," odpověděla jsem. Tak jsme tam šli.
Večer jsme se vrátili domů a byly jsme celé unavené. "Páni, to byl ale hezký výlet, ale jsme celé udýchané," poznamenala jsem. "No, to máš pravdu Blum," potvrdila to Miska. Najednou začala volat Totí.
Já: "Ahoj Tou,"
Tou:"Ahoj Blum, jak se máš?"
Já: "Mám se dobře. Proč mi voláš?"
Tou: "Mě jenom napadlo že bych mohla jít na jeden den k tobě."
Já: "Jo, to by jsi mohla, Totí."
Tou: "Tak zítra?"
Já: "Jo, dobře."
Tou: "Máš nějaké plány?
Já:"Ne, alespoň se nebudu nudit."
Tou: "Tak to je dobře, Blum."
Já: "Nepamatuješ na Janu?"
Tou: "Jo, jak fůrt říkala co budou dávat :'D."
Já: "Já vím, bylo to směšné."
Tou: "Jo, ty máš kluka, Blum?"
Já:"No, zatím ne ale chtěla bych. Proč se ptáš?"
Tou: "Ne, já jen tak. Taky ho nemám a přála bych si ho."
Já: "Aha."
Tou: "Blum, co jsi ty a Miska dělala?"
Já: "Nejprve jsme byly ve fitness, potom v lese na přírodě."
Tou: "Aha."
Já: "Co jsi dělala ty?"
Tou: "No... Jsem tu z kamarádkou Sarach. Byly jsme v parku."
Já: "Celý den?"
Tou "Ano, celý den..."
Já: "Tak ahoj!"
Tou: "Pa pa."
A hend jak jsem to zavěsila, Miska se mě na něco zeptala, protože byla se mnou. "Kdo to byl? A co chtěl?" "Byla to Totí a řekla mi, že chce zůstat u nás jeden den," odpověděla jsem. "Aha. A kdy přijde?" zeptala se Miska. "Řekla mi, že přijde zítra," odpověděla jsem. "Tak jo, a co budeme zítra dělat?" zeptala se Miska (znova XD). "Nevím, ale určitě nám poradí Tou," odpověděla jsem. Pak jsme šly spát.
Šestadvacátý den jsme vstaly a najedly se. Pak zazvonil někdo u dveří. ,,Kdo to asi je?" zeptalaa jsem se a šla jsem se podívat. ,,Tou!" ,,Ahoj Blum. Kde je Miska?"vešla dovnitř Tou. ,,Miska? Ta ještě spí, ale, počkat...SPÍ?! Ihned jí jdu vzbudit!" lekly jsme se. ,,Mis!" vzbudily jsme Misku. ,,Jé, agoj..." odpověděla Miska. ,,Pardon, zaspala jsem." ,,Ále," řekla jsem, ,,to je jedno. Tak pojďme... Kam?" Tou a Miska souhlasně přikývli, protože to nevadí. Pak se Miska nasnídala. ,,Tak," řekla Miska po snídani, ,,kam půjdeme teď? Já bych navrhovala, že..." ,,...bychom mohly jet na tábor!" dopověděla Tou. ,,Na tábor?" koukaly jsme já a Miska podiveně. Tou souhlasně přikývla a poznamenala: ,,Jo, na tábor. Tam bychom toho ale zažili!" ,,Tak jo," kývly jsme na souhlas a jely jsme na tábor do Koryti (to je jenom vymyšlené jméno jinak v reálu neexistuje :D). Za hodinu jsme tam byly. ,,Dobrý den," pozdravily jsme pána. ,,Dobrý den," pozdravil nás pán. ,,Další holky do tábora? Tyto by se nám hodily. Haló, Haive, máme tu další členy na tábor!" Podívala jsem se na Misku. ,,Ten pán je divnej a kdo je vůbc Haiv?" špitla jsem holkám. ,,Takže, dobrý den, holky," pozdravil nás Haiv. ,,Jste přihlášené na tábor. Zařaďte se do skupinky!" My jsme se tedy šly zařadit. Páni, to bylo žůžo! Potkaly jsme tam Janu, Helcu i Ryzku! ,,Nyní se seřaďte to pětic. Je nás dvacet," pořídil pán. Tak jsme se všude rozcházely, až nás přecijen Jana, Helca i Ryz vykoumaly. ,,BLUM, MISKO, TOU!!!" zavolaly na nás Jana, Helca i Ryz. Pak jsme byly pětice. ,,Super, že jsme se tu potkaly!" řekla jsem. Na táboře jsme byly a hrály hry. Pak byl večer a šly jsme spát do stanů.
Sedmadvacátý den jsme vstaly a najedly se. Potom jsme šly hrát různé táborské hry. Rodělily jsme se do skupin, holky a kluci a nakonec jsme závodili, kdo doskáče nejdál. Takovej trochu šampionát :D Odpoledne jsme si daly zeleninový salát. Pak jsme šly na odpolední odpočinek. Ještě jsme si mohly povídat. ,,Co asi tak budeme dělat," zamyslela jsem se. ,,Já vím," začala Jana, ,,taky mě to zajímá. Řeknu vám něco. Byla jsem tu dříve, když jsme se ještě já a Blum neznaly. To jsem ještě chodila do 5. třídy ve škole. Tak jsme o prázdninách vyrazily na tábor, sem. Nevím, jestli to tu bude stejné, ale myslím, že se to tu dost změnilo." ,,To je celá naše ukecaná Jana," zasmály jsme se a Jana se k nám pak přidala. ,,Já vím, prostě mě baví mluvit," přiznala se Jana. ,,Tak jó, nyní je na řadě trénink!" vyhlásil Haiv. ,,Tak ahoj, snad budeme vždy spolu v týmu," pozdravily jsme se a šly jsme. Ta rozcvička, tam jsme skákaly, běhaly, lezly po tyčích, atd. (Konečně tam byla nějaká dámská jízda :DDD) Pak jsme si daly večeři a šly jsme spát.
Osmadvacátý den jsme si daly pečené sýry. ,,Kdo nejí sýry, ať přistoupí k nám," řekl pán. Tam jsem šla já. Miska se podivila. ,,Že by Blum nejedla sýry?" špitla holkám. Tak se rozhodly, že se přidají i Miska, Tou, Helca, Jana a Ryzka. ,,No dobře, jdete tím pádem do zvláštní jídelny, tedy... Budete chodit. Tam si vyberete, co chcete." Tak jsme tam tedy chodily. Prostě pořád :D A pak ještě šla jedna holka :O Byla pěkná :3 A ta si sedla vedle mě. ,,Ahoj," řekla mi. ,,Nazdar, ty taky nejíš sýry?" zeptala jsem se opatrně. Byla pro mě nová :DD ,,Ne, pa... Jak se vůbec jmenuješ?" ,,Já jsem Blum a ty?" ,,Já jsem Mlokik," odpověděla ta holka, jež jméno bylo Mlokik. ,,Ahoj Mlokik, představím tě svým kámoškám, až budeme spolu," mrkla jsem na ní.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Taťulda Taťulda | 18. července 2013 v 19:42 | Reagovat

moc hezky napsané, těším se na pokračování...

2 Fluttershy Fluttershy | 19. července 2013 v 13:25 | Reagovat

Díky XD Co to takhle olikovat -.- :D

3 Miska, Mis Miska, Mis | 30. října 2013 v 17:31 | Reagovat

Supééééééér a dlooooouhé těším se na pokračovaní, tak ho napiš brzy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama